Typy pěstounské péče

Pěstounská péče na přechodnou dobu (PPPD)

Pěstounská péče na přechodnou dobu je speciální forma pěstounství a za ideálních podmínek trvá maximálně 1 rok. Z vážných důvodů může být však soudně prodloužena. Pěstoun na přechodnou dobu je profesionál a pěstounství se stává jeho zaměstnáním.

Kdy je vhodné dítě svěřit do pěstounské péče na přechodnou dobu

Využívá se v těch případech, kdy dítě nemůže ze závažných důvodů nadále zůstávat ve své biologické rodině. Typicky se jedná o děti v těchto životních situacích:

• děti, u nichž se čeká, než dají rodiče souhlas s osvojením,
• novorozenci i starší děti, o které se rodiče aktuálně nemohou postarat ze zdravotních, psychických nebo sociálních důvodů (výkon trestu, tíživá finanční či bytová situace).

U dětí v pěstounské péči na přechodnou dobu je předpoklad, že se situace v biologické rodině vyřeší a nastanou vhodné podmínky, které dítěti umožní se do rodiny vrátit. Avšak pokud je zřejmé, že se situace v rodině nezlepší, dítě jde z pěstounské péče na přechodnou dobu do dlouhodobé pěstounské péče, v horším případě do ústavní výchovy, nenajde-li se vhodný pěstoun. Pokud dají rodiče souhlas s osvojením, může být dítě předáno do adopce.

Jak vypadá pěstounská péče na přechodnou dobu v praxi

Příbuzenská pěstounská péče (PPP)

Příbuzenská pěstounská péče je vůbec nejčastější formou pěstounství v České republice. Dítě se svěřuje do péče prarodičů, praprarodičů nebo jiných osob, které mají k dítěti příbuzenskou vazbu.

Kdy je vhodné dítě svěřit do příbuzenské pěstounské péče

Tento typ pěstounské péče se upřednostňuje před ostatními typy náhradní rodinné péče, pokud je to v nejlepším zájmu dítěte.

Velkou výhodou je, že o dítě je pečováno ve známém prostředí a dítě zůstává součástí vlastní rodiny, což má pozitivní vliv na jeho identitu, stabilitu a mnohdy i duševní vývoj. Nezpřetrhají se vazby, které dítě se svými příbuznými má, dítě se může snadněji identifikovat s obrazem svých biologických rodičů.

Specifika příbuzenské pěstounské péče

Příbuzenská pěstounská péče má ale i své nevýhody. Zejména fakt, že neprobíhá proces zprostředkování, tedy proces výběru určité fyzické osoby, která je vhodná stát se pěstounem konkrétního dítěte. Příbuzní se stávají pečující osobou náhle dle akutní situace dítěte.

Neabsolvují jinak povinnou přípravu a neprocházejí psychologickými testy. Mohou jim potom chybět komplexní informace o aspektech psychologického vývoje dětí v náhradní rodinné péči.

Problémem může být motivace — příbuzenští pěstouni mohou cítit jako povinnost postarat se o dítě, ačkoliv nemusí pravdivě reflektovat svou současnou situaci i své možnosti. S tím souvisí i věk pěstounů, zejména jde-li o pěstouny prarodiče a praprarodiče.  S přibývajícím věkem se může zvětšovat rozdílnost mezi generacemi, což může být zdrojem svárů a nepochopení. Mohou zde hrát roli i patologické styly výchovy, které jsou předávány na další generaci, nebo nedostatečné porozumění traumatu dítěte a neochota se dále vzdělávat.

Ať tak či tak, záleží vždy na tom, aby byla péče v souladu se zájmy dítěte a dítě se v rodině cítilo bezpečně, milované a přijímané.

Poručnictví

Poručnictví je forma zákonného zastoupení dítěte a pěstounské péči je velice podobná.

Kdy se hodí zažádat o poručnictví

Poručníka vždy stanovuje soud, a to v případech, kdy není ani jeden z rodičů schopen zastupovat své dítě. Takovými případy jsou například smrt rodičů, pozastavení nebo naopak zbavení rodičovské zodpovědnosti, a pokud nejsou rodiče v plném rozsahu způsobilí k právním úkonům. Cílem opatrovnictví je tedy ochrana nezletilého dítěte, které vzhledem ke svému věku není způsobilé k právním úkonům.

Jaké jsou předpoklady stát se poručníkem

Poručníkem soud ustanovuje zpravidla fyzickou osobu, která je buď příbuzným dítěte, nebo osobou blízkou. Výkon poručnické péče je pod pravidelným soudním dohledem jak z hlediska správy majetku dítěte, tak také ohledně jeho osobních záležitostí. Pokud se nenajde vhodný opatrovník z okolí dítěte, soud stanoví opatrovníkem OSPOD.

Co může poručník navíc oproti pěstounovi, co naopak Navíc musí 

Oproti pěstounovi má poručník všechna práva a povinnosti jako rodič, jen nemá k dítěti vyživovací povinnost. Také mezi dítětem a opatrovníkem nevzniká ze zákona stejný poměr jako mezi rodiči a dítětem.

Poručníkovi stejně jako pěstounovi náleží dávky pěstounské péče, a to za podmínky, že o dítě osobně pečuje.

Ostatní typy náhradní rodinné péče

Osvojení

Osvojení je další formou náhradní rodinné péče. Osvojitelem se může stát člověk, který dosáhl zletilosti a zároveň je dostatečně vyzrálý na to, aby dovedl o dítě pečovat a zajistil mu tak řádnou výchovu a všestranný fyzický, psychický a sociální rozvoj. V zákoně najdeme základní pravidla, za kterých je možné žádat o osvojení, a také podmínky, za kterých se o osvojení žádat nemůže. Osvojení např. nemůže vzniknout mezi příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. K osvojení je potřeba souhlas biologických rodičů, pokud nejsou zbaveni rodičovských práv nebo zjevně nemají o dítě zájem. Zároveň je možné tento souhlas do tří měsíců zrušit. Dalo by se říci, že osvojení znamená přijetí cizího dítěte za vlastní s cílem vytvořit mu bezpečný, opravdový a harmonický domov.

Svěření dítěte do péče jiné osoby

Dítě je svěřeno do péče jiné osoby v případech, kdy o dítě nemůže pečovat rodič ani poručník, a pokud to vyžaduje zájem dítěte. Soud v takových případech vymezuje rozsah práv a povinností pečujících vůči dítěti. Tato forma péče bývá využívána v případě, kdy se najde v okruhu dítěte osoba příbuzná nebo blízká, která je schopna se dítěte ujmout a má o něj zájem. Dítě tak zůstává v péči osob, které zná a má k nim důvěru. Nejčastěji to bývají prarodiče dítěte.

Na rozdíl od pěstounství při této formě péče nevzniká nárok na dávky pěstounské péče ani na jiné speciální dávky. Zároveň odpadá povinnost uzavřít Dohodu o výkonu pěstounské péče. Dále soud stanovuje rodičům vyživovací povinnost a pečující mají právo s výživným hospodařit dle zájmu a potřeb dítěte.

Rozdíl mezi osvojením a pěstounstvím