Kontakt s biologickou rodinou

Nevíte, jak s dítětem hovořit o biologických rodičích? Máte obavy ze setkání s původní rodinou svěřeného dítěte?  Potřebujete podpořit při přípravě a průběhu kontaktů dítěte s biologickou rodinou?

Naši klíčoví sociální pracovníci s vámi proberou celou situaci a pomohou vám s jejím řešením. Máme zkušenost s podporou během jednání na OSPOD, s přítomností klíčového pracovníka přímo u kontaktů, s přípravou dítěte na setkávání i s dalšími situacemi, které mohou ohledně kontaktu s biologickou rodinou nastat. Poskytujeme v těchto tématech také poradenskou nebo terapeutickou podporu.  Nebojte se téma otevřít na příštím pravidelném setkání nebo nám zavolejte. 

Z praxe víme, že pěstoun je ve většině případů schopen zprostředkovat kontakt svěřeného dítěte s jeho biologickou rodinou sám a bez asistence doprovázející organizace. Rozumíme však vašim případným obavám z realizace osobního setkání či jiné formy kontaktu a jsme připraveni vám být oporou a se vším vám pomoci.

Jako pěstouni máte zákonnou povinnost podporovat dítě v kontaktu se svou biologickou rodinou, nebránit mu a naopak udržovat sounáležitost mezi svěřeným dítětem a původní rodinou. Výjimku tvoří situace, kdy soud ve svém rozhodnutí výslovně upraví styk s rodiči, úplně je zbaví či omezí v rodičovské zodpovědnosti. Pěstounství není osvojením a tudíž vazby s biologickou rodinou svěřením dítěte do pěstounské péče nezanikají.

Podle Listiny základních práv a svobod, Úmluvy o právech dítěte a také podle zákona č. 359/1999 Sb. (o SPOD) má každé dítě právo na to vědět, kdo jsou jeho rodiče a z jakého prostředí pochází. Má také právo na to být se svými rodiči v kontaktu, je-li to v jeho zájmu.

Podle občanského zákoníku by každé dítě vyrůstající v náhradní rodinné péči mělo o této skutečnosti vědět nejpozději do 6 let svého věku.

Na všechny otázky týkající se povinnosti pěstounů udržovat kontakt dítěte s biologickou rodinou odpoví váš průvodce rodiny. 

Proč je důležité udržovat kontakt dítěte s biologickou rodinou

Z našich zkušeností jasně vyplývá, že nejhorší pro dítě není zjištění, že nežije ve své biologické rodině, ale fakt, že mu tuto informaci z nějakého důvodu jeho nejbližší, tedy pěstouni, zatajili. Dítě ztrácí důvěru k pěstounům a začíná pochybovat i o dalších věcech, které dosud bralo jako samozřejmou součást svého života. Je zklamané, ztrácí pevnou půdu pod nohama. Dítě ohrožuje:

velká nejistota (kdo jsem a kam patřím),

nezdravé ztotožnění se s negativním chováním rodičů (rodiče jsou špatní, já jsem také špatný)

idealizace rodičů.

Zejména v období dospívání má dítě potřebu popřít vše, čím dosud žilo, odpoutat se od pečujícího a dospět. V této době je pro dítě rodič ideál.

„Máma by mi jistě všechno dovolila a určitě by se ke mně chovala mnohem lépe, kdybychom spolu žili.“

Z našich zkušeností víme, že pokud od raného věku probíhá bezpečný kontakt dítěte s jeho biologickými rodiči, dítě je schopné vnímat svého rodiče reálně a tvoří si jeho skutečný obraz. Samo dokáže porovnat, jak žije ono v nové rodině a jak žije jeho rodič, dokáže rozlišit i případnou manipulaci ze strany rodiče.

„Více škody napáchá to, když dítě není v žádném kontaktu se svým rodičem. Dítě potřebuje vidět a znát pravdu.

Často se setkáváme s tím, že pěstouni neví, jak s dítětem o jeho rodičích hovořit. I toto téma může být součástí spolupráce pěstounů s průvodcem. S dítětem už od útlého věku můžeme hovořit o jeho historii formou pohádek nebo her, seznamovat ho tak s tím, že některé děti mají dvě maminky a dva tatínky apod. pro všechny tyto situace vám můžeme poskytnout odborné poradenství nebo terapeutickou podporu.